Spokojený domov pomohl paní Zdeňce i rodině, která o ni pečovala Paní Zdeňka byla v srpnu 2019 propuštěna z oddělení následné péče (dříve „LDN“). Dcera a zeť si ji vzali k sobě domů. Tehdy bylo paní 90 let. Sami by
Pan Jaroslav si postupně na asistentky zvykl a podstatně se zlepšil v komunikaci Pan Jaroslav bydlí v bytě se svou manželkou. Má pokročilou formu demence. Špatně se pohybuje, již čtvrt roku nevyšel z bytu ven. Odmítal nejen vycházet, ale i chodit po
Pan Petr je naším klientem od podzimu 2021. Již při prvním seznámení s asistentkou Magdou zjistili, že mají stejnou zálibu – rybaření. Během zimy společně připravovali rybářské vybavení a těšili se na příznivé počasí, až budou moci vyrazit k vodě. V dubnu přišlo jaro, vzduch i voda se oteplily a pan Petr s asistentkou mohl konečně vyrazit k jeho milované Klenici. Ten den se jim sice nepodařilo zdolat žádnou větší rybu, ale oba si to náramně užili.
Pan B. byl v nemocnici, kde dlouhodobě ležel s nemocnými plícemi. Po návratu nechodil. Pečovatelky k němu chodily od pondělí do pátku vždy od 8 do 13 hodin a každou hodinu s ním trénovaly postavení na nohy z postele pomocí vysokého chodítka. Také trénoval na malém rotopedu šlapání.
První setkání s paní Libuškou bylo trochu zvláštní. Nebyla příliš komunikativní, jelikož se vrátila domů po dlouhém pobytu v nemocnici. Pomalu jsme zjišťovali, že má strach z koupání a nechce o něm ani slyšet. Naší neustálou péčí a komunikací jsme se dostávali ke klientce blíž, až nám začala důvěřovat. Snažily jsme se vždy, aby to, co dělá, bylo její rozhodnutí. Dnes po roce vidíme, jak je to skvělý člověk. Také víme, že důvěra a komunikace je to nejdůležitější.
