Panu Pavlovi (* 1951) byl diagnostikován invazivní neoperabilní nádor na mozku. O služby Spokojeného domova požádala pečující dcera, která se po zjištění tatínkovy diagnózy rozhodla přestěhovat si jej do svého domu a umožnit mu důstojný odchod v prostředí, které je mu blízké, a v přítomnosti osob, které ho mají rády. První dny po hospitalizaci zvládala ještě péči o otce sama s dopomocí své sestry. Pečující dcera je sama matka dvou malých dětí, o které se stará, a nemá žádné zkušenosti s péčí o druhou osobu.

Na její žádost zareagovaly sociální pracovnice Spokojeného domova okamžitou návštěvou a provedením sociálního šetření. Služby byly zpočátku nastaveny na 7 dní v týdnu 3× denně, a to zejména z důvodu nutnosti pomoci při hygieně, přesunech a výměně inkontinenční pomůcky. Dcera byla již při návštěvě sociální pracovnice domluvena s hospicem v Liberci na jejich návštěvě a pomoci při poslední fázi tatínkova života.

Nádor se velmi rychle zvětšoval a zdravotní stav pana Pavla se rapidně zhoršoval. Byly mu lékařem předepsány kortikoidy, které během pár dní způsobily zavodnění celého těla, což postupně panu Pavlovi znemožňovalo se samostatně pohybovat nebo se najíst.

Během pár týdnů už byl pan Pavel plně ležící, trpící velmi silnými bolestmi. Pečovatelé a pečovatelky přizpůsobovali úkony a průběh služeb aktuálnímu zdravotnímu stavu a bolestem. Služby trvaly necelé dva měsíce a díky péči rodiny ve spolupráci s naší organizací a službami libereckého hospice mohl pan Pavel důstojně prožít své poslední chvíle v domácím prostředí s dostatečnou péčí v blízkosti své rodiny.