U paní Antonie poskytujeme služby osobní asistence již čtvrtým rokem. Jezdíme k ní každý všední den. Zpočátku byly služby nastaveny z důvodu zajištění stravy (podání oběda) v době, kdy syn a snacha, kteří se o paní Antonii vzorně starají, byli v práci. Služba byla pro ně zárukou, že paní Antonie dostane teplé jídlo, které by si vlivem své nemoci sama nevzala. Nyní je její syn již v důchodu, ale služby trvají nadále.

Paní Antonie je neslyšící a má Alzheimerovu chorobu. Z tohoto důvodu je veškerá komunikace mezi ní a osobní asistentkou psaná. Pomůžeme Antonii přihřát oběd, po obědě jí nabídneme uvaření kávy. Za hezkého počasí si jdeme posedět ven na lavičku. Vezmeme si s sebou blok a tužku a s Antonií udržujeme písemnou konverzaci. Odpovídá nám slovně. Musíme psát velkým tiskacím písmem, aby text dobře přečetla. Ráda vypráví o své rodině a také o své práci – byla učitelkou v mateřské škole.

V sobě zahájení služeb nesla paní Antonie nelibě, že k ní chodí do domu někdo cizí – bylo to pro ni něco zcela nového a potřebovala čas, aby si zvykla. Když k paní Antonii přijedeme v současné době, je moc ráda, že si má s kým popovídat a má společnost. Při odchodu nám vždy řekne, ať zase brzy přijedeme, že se bude těšit na další návštěvu. A právě tato zpětná vazba nás pokaždé potěší. Syn paní Antonie se může v době služby věnovat práci okolo domu nebo svým koníčkům a ví, že je o maminku dobře postaráno. Také je pro ni dle jeho slov viditelně prospěšné, že má pravidelný kontakt i s někým jiným než pouze se svou rodinou.