Jiří Flekna (1959–2021) byl po těžkém úrazu od mládí upoután na invalidní vozík. Nebyl jen naším obyčejným klientem. Kromě toho, že byl v širším regionu známý jako autor kresleného humoru, patřil v roce 2004 mezi zakladatele Spokojeného domova. Nebýt jeho, Spokojený domov by vůbec nevznikl. Právě jeho životní osud a potřeby totiž inspirovaly Kamilu Sedlákovou k založení tehdy (a v mnohém ohledu dosud) průkopnické organizace Spokojený domov, zajišťující terénní sociální péči v takovém rozsahu, aby i lidé stejně těžce tělesně postižení jako Jirka mohli zůstat doma a nemuseli se stěhovat do pobytových zařízení. Proto si zaslouží širší vzpomínku.

Dětství a dospívání

Jiří Flekna se narodil 26. prosince 1959 v porodnici v Mladé Boleslavi. Celý život bydlel v Bakově nad Jizerou. „Za barákem kousek Jizera, několik fotbalových hřišť, kde jsme se vyřádili,“ vzpomínal s radostí na své dětství.

Po základní škole absolvoval v roce 1978 střední odborné učiliště stavební v Praze. Následovala základní vojenská služba a poté nastoupil do Metrostavu a podílel se na stavbě metra.

Celé dětství a mládí sportoval. Hrál závodně házenou, byl ve fotbalovém dorostu Sparty Praha a reprezentoval SOU Vodní stavby v šachu.

Osudný zlom

V létě 1980 v Jirkově životě přišel zlom. „Na jedné takové akci jsem dělal vylomeniny na okně a spadnul jsem,“ popisoval Jirka. Diagnóza zněla nezvratně: kvadruplegie.

Ochrnutý byl od pasu dolů, výrazně omezenou měl i hybnost prstů na rukou. „Také mám srostlý pravý kyčelní kloub, který mě prakticky nejvíc omezuje. Jiní vozíčkáři si můžou sednout, můžou se třeba i sami obléct, můžou se předklonit, což já nemůžu,“ upřesňoval Jirka omezení, která ho trápila.

„Po úrazu mi nejvíce pomohla rodina. Maminka, sestra, vůbec rodina. Rodina, rodina, rodina,“ zdůrazňoval vždy s vděčností Jirka. Sestra se o něj starala až do konce.

Na začátku humoru byl prošlý občanský průkaz a urolog-myslivec

Na počátky své tvorby Jirka vzpomínal s nadhledem: „Maminka mi přinesla do nemocnice občanský průkaz, abych si ho podepsal. Ale já neuměl s těma rukama nic, natož se podepsat. A to stálo za úvahu změnit – bejt takhle postiženej a ještě se neumět ani podepsat. Vždyť mi nedají ani důchod! Takhle jsem dopředu myslel. Pragmaticky.“ Naučil se tedy držet tužku, ale psát se mu moc nechtělo. A tak začal kreslit.

První vtip vznikl v roce 1983, když byl Jirka hospitalizovaný na oddělení urologie v mladoboleslavské nemocnici. Namaloval jej jako dárek pro tehdejšího primáře MUDr. Ladislava Smetanu (1932–2020), který byl velký nimrod.

Nemocniční prostředí pak z velké části inspirovalo Jirku i v jeho další tvorbě.

Sex, sport a politika

Po nemocničním prostředí přišla další inspirace. V 80. letech se účastnil bienále kresleného humoru na téma sport, která pořádal časopis Stadión v Praze v Malostranské besedě.

Posléze v Jirkově tvorbě vykrystalizovalo téma handicapovaní. Je paradoxní, že zatímco některým zdravým lidem přijdou jeho vtipy na toto téma moc „drsné“, samotní handicapovaní se jimi velmi baví.

Dále Jirka kreslil vtipy na témata situací z politiky, manželství, sexu a všedního života.

Jako každý kreslíř měl i on oblíbená jména postav (Brunč a Kubrt) a samozřejmě i předobrazy některých aktérů svého humoru ve skutečných lidech ve svém okolí, ale i v sobě samém.

První samostatnou výstavu měl Jirka v roce 1989 v Galerii Jiřího Trnky.

Díky výstavám v 80. letech zažil Jirka řadu zajímavých setkání. Například s hercem Martinem Růžkem, atletem Emilem Zátopkem, fotografem Jaroslavem Krejčím či herečkou Vlastou Fabianovou.

Okolo roku 1990 již měl za sebou několik výstav. První otištěný vtip Jirkovi vyšel v roce 1991 v Mladé frontě. V průběhu času měl příležitost se dostat se svou tvorbou do širšího povědomí řadou výstav i tiskovin. Navázal spolupráci například s městem Bakov nad Jizerou, Spokojeným domovem, internetovým portálem mesec.cz nebo přílohou Boleslavského deníku Embéčko.

A pokračovala i zajímavá přátelství a setkání, třeba s moderátorkou Jolanou Voldánovou, hercem Václavem Knopem, bavičem Václavem Upírem Krejčím, komičkou Adélou Elbel, scenáristou a spisovatelem Tomášem Kaprasem či novinářkou Lucií Fürstovou. Dostal se i do několika televizních reportáží, včetně pořadu České televize Klíč.

Ať žije vynalézavost!

Mezi Jirkovy přátele patřil také kreslíř Petr Urban. Ten kdysi prohlásil, že vtip se musí vysedět. „Já to mám jednodušší, protože při tom ležím,“ říkával se smíchem Jirka. Přesto pro kvadruplegika není kreslení vtipů tak jednoduché, jak si možná představuje běžný, zdravý člověk. Proto Jirka za výrazné pomoci svého švagra a synovce postupně vyvinul důležité pomůcky.

Například takový úchop tužky. Nejprve si ji musel Jirka různě složitě oblepovat lepicí páskou, později pro něj švagr vyrobil speciální nástavce (dřívko na tužce přitažené šroubkem).

Samotná kresba vleže se samozřejmě neobejde bez podložky nad lůžkem a speciálního nástavce. I s tím si Jirka dokázal poradit.

Po načrtnutí vtipu obyčejnou tužkou přicházela na řadu kresba „načisto“. K tomu sloužilo plexisklo a lampička, která se dala operativně umístit tak, aby plexisklo podsvítila.

Vznik Spokojeného domova

Jirka Flekna byl dlouholetým klientem Spokojeného domova, který poskytuje péči v domácnostech seniorů a handicapovaných. I díky němu mohl Jirka žít celý život doma v Bakově nad Jizerou. Málokdo už však dnes ví, že nebýt Jirky, Spokojený domov by možná vůbec nevznikl.

„Začátkem milénia jsem byl na měsíčním pobytu v Domově Modrý kámen v Mnichově Hradišti. Jednoho odpoledne někdo zaťukal na dveře mého pokoje a do místnosti vstoupila elegantní a energická dáma, která nikoho nenechala na pochybách o svém sebevědomí a o tom, že ví, co chce. Jmenovala se Kamila Sedláková. Nabídla mi, zda bych nechtěl po návratu domů využít služby její domácí zdravotní péče (Malyry). A jelikož jsem nepotřeboval jen péči zdravotní, ale i sociální, stal jsem se nakonec jedním z prvních členů a zároveň prvních klientů tehdy Občanského sdružení Spokojený domov,“ připomínal Jirka historii spolupráce ve zpravodaji Spokojeného domova č. 5/2014.

„Spokojený domov pro mě znamená svobodu, ulehčení mé sestře v každodenní péči i možnost pro sestru odjet na dovolenou, do lázní, k lékaři, také péči o mě v případě sestřiny hospitalizace,“ chválil si Jirka.

Spolupráce Jirky Flekny se Spokojeným domovem byla doslova symbiotická i ohledně kresleného humoru. Spokojený domov mu pomáhal s organizací některých výstav, dopravou na ně, vydáváním kalendářů a dalšími záležitostmi týkajícími se jeho koníčku, a on pro něj „na míru“ kreslil vánoční pohlednice, plakáty a další materiály.

Splnění snů

„Jedním z mých snů bylo bezbariérové auto, které by umožnilo lidem, jako jsem já, podívat se někam na výlety. Do běžného osobního auta se totiž nedostanu a výlety sanitkou do nemocnice nepatří mezi ty úplně nejlepší zážitky z cestování. Spokojený domov však auto, do kterého pohodlně najedu i s elektrickým vozíkem, před časem pořídil a díky němu jsem již absolvoval třeba výlet do Prahy do Národního divadla,“ oceňoval Jirka.

„Dlouho byl mým snem první vydaný obrázek, což se splnilo. Potom jsem se chtěl dostat do knížky, což se mi taky podařilo. Asi tři stránky jsem měl v souhrnném vydání kreslířů časopisu Trnky Brnky. Pak jsem chtěl mít barevné obrázky, ty mi taky vyšly. Dále jsem se chtěl dostat na titulní stránku časopisu, což se díky zpravodaji Spokojeného domova podařilo dokonce několikrát,“ vzpomínal Jirka.

Velkým Jirkovým snem bylo vydání vlastní knihy. Poprvé o něm začal uvažovat v 90. letech, ale tehdy nesehnal dostatek finančních prostředků. Konkrétní představa o knize se začala rýsovat v roce 2019 ve spolupráci s dlouholetým spolupracovníkem Spokojeného domova Petrem Novákem. Jirka si zvolil formát a typ vazby, začal s asistentkou Magdou vybírat vtipy i schválil část připravených doprovodných textů. Měl ještě v plánu nakreslit i několik zcela nových vtipů, které by v knize měly premiéru, ale k tomu již bohužel nedošlo. Jirka totiž 26. března 2021 v nemocnici v Mladé Boleslavi zemřel. Sen o knize se tím ale nerozplynul. Díky Jirkově sestře Ivaně Juřicové, asistence Magdě Vítové, ředitelce Spokojeného domova Kamile Sedlákové a samozřejmě Petru Novákovi, ale i dalším spolupracovníkům, se podařilo knihu dokončit. A v prosinci 2021 spatřila světlo světa. Symbolicky tak tento smutný rok ukončila nadějí, že Jirkovy vtipy budou žít dál.

Jirko, čest Tvé památce a děkujeme za vše. Všem nám moc chybíš, ale naštěstí si Tě díky knize můžeme kdykoliv připomenout. Tvoje vtipy budou žít s námi a bavit nás dál!